Ražba pražských grošů se jménem a titulem krále Václava IV. po roce 1419 je všeobecně přijímanou a respektovanou skutečností. Oprávněnost tohoto tvrzení je podložena především několika dobovými zprávami, o jejichž svědectví není nutné pochybovat. Ostatně ani charakter doby a vývoj vnitropolitické situace v Čechách po smrti Václava IV. této možnosti neodporuje.
Podle svědectví písemných zpráv¹ zřídila Pražská obec, pravděpodobně už v druhé polovině roku 1420, svoji mincovnu v Praze, ve dvou dílnách v nedávno zrušených klášterech sv. Jakuba a sv. Františka na Starém městě pražském. Od konce roku 1421 pracovaly mincovny v tzv. Hankově domě na jihovýchodním konci dnešní Celetné ulice v Praze I. a v domě kdysi arcibiskupa Albíka, dnes na místě domu č. p. 116 na Národní třídě². Mincovny spravovali nájemci, kteří odváděli obci týdně stanovené nájemné. Od prosince 1421 byli nájemci pražských dílen podle zápisu obce pražské ze dne 16. prosince 1421 Jakub Všerub a Martin ze Srbče. Jakub Všerub byl pozdější mincmistr kutnohorský. Surovinovou základnu pražských dílen tvořily zprvu církevní konfiskáty z drahých kovů, později měděné nádobí. Činnost pražské mincovny pravděpodobně ukončil svatohavelský sněm koncem října roku 1423³.
Kutnohorská mincovna ve Vlašském dvoře pracovala v prvním roce revoluce pro stranu katolickou a krále Zikmunda, v jehož držení byla ještě v první polovině roku 1421. Na místo sesazeného Petra Zmrzlíka ze Svojšína byl králem Zikmundem na mincmistrovský úřad dosazen pod dozorem strakonického velkopřevora Petra ze Šternberka mincmistr Mikš Divůček z Jemnišť, jenž zastával funkci až do pádu města do rukou strany podobojí. Vedle Mikše Divůčka se ještě počátkem roku objevuje, snad jeho zástupce, snad druhý mincmistr, Hanuš z Polenska. Po útěku Mikše Divůčka byl na žádost obce horníků a mincířů opět do mincmistrovského úřadu uveden Petr Zmrzlík⁴. Po Zmrzlíkově skonu, v srpnu 1421, dosazen do úřadu na krátko Oldřich Vavák z Hradce a po jeho smrti Mikuláš z Dědibab, měšťan Nového města pražského. Na přelomu let 1421/22 padla Kutná Hora na několik dnů znovu do rukou krále Zikmunda. Po opětovném vítězství Žižky a Pražanů ustaven do mincmistrovského úřadu Diviš ze Srbče. 7. září 1422 se stal mincmistrem Jakub Všerub, vystřídaný záhy z podnětu Zikmunda Krybutoviče Haškem Ostrovským z Valdštejna. Hašek Ostrovský pak zastával funkci až do bitvy u Malešova v červnu 1424.
První zpráva o vybíjení pražských grošů se jménem krále Václava z doby po roce 1419 pochází ze Starých letopisů českých a vztahuje se na pražskou mincovnu. Autor textu zpravuje k roku 1420 o ražbě grošů a drobné mince v pražské mincovně "pod rázem královým"⁵, tj. s typy a nápisy mincí krále Václava IV.⁶ V další zprávě Starých letopisů čteme k roku 1421 ve spojitosti s pražskou mincovnou toto: "Léta téhož 1421 dělali groše a peníze z kalichuov a z monstrancí a řiekali jim kalíškové…"⁷ . Jiné písemné zprávy ukazují na vydávání mincí rozdílných jakostí: "…A potom, kdy se jim nedostalo stříbro, dělali peníze z púhé mědi pod rázem královým a těm sú řiekali flútky; a dělali je z pánví, z kotluov a z svícnuov a z jiných nádob měděných…"⁸ ; "…Ale prve před tím [tj. před rokem 1421, než dělali měděné peníze] dělali sú peníze a groše z kalichů a z monstrancí…"⁹ . Další zprávou o pražských mincích je polemická báseň z roku 1424¹⁰, která vyčítá Praze, že "falešný peniez tepe v ciziem rázu" - tedy napodobování cizích - královských peněz.
Z prostředí kutnohorské mincovny máme zpráv podstatně méně. Kutná Hora byla do dubna 1421 v držení krále Zikmunda. Po 25. 4. 1421, kdy se Kutnohorští vzdali pražanům a táboritům začali husité jistě využívat surovinové základny tamních dolů pro ražbu peněz. Tomu by nasvědčovaly stížnosti krále Zikmunda na "falešnou minci v groších a penězích", kterou má u Hory dávat razit strana podobojí. Měly to být mince "pod rázem královým", tedy horské peníze a pražské groše se jménem krále Václava IV., tehdy již skoro tři roky mrtvého¹¹.
O obou mincovnách a ražbě grošů pak mluví oficiální usnesení Velké obce pražské ze dne 30. května 1422 v pasáži: "Item penízi ani groši v nižádném městě, na hradě ani tvrzi aby dělány nebyly, než toliko v našem městě a u Hory."¹²
Nařízením Velké obce pražské z 23. července 1422 měl být dán užitek z ražby mincí právě uznanému zemskému správci - knížeti Korybutoviči ze všech zemských mincoven, kromě dvou pražských ("Najprve, aby kněze Mti všech mincí postůpeno kromě dvů mincí, jakož obec veliká nalezla… A aby J. Mti ze všech jiných mincí právo královo bylo dáváno.")¹³. Toto nařízení ukazuje, že bylo zřejmě v polovině roku 1422 v Čechách více dílen, než jen v Praze a v Kutné Hoře. Myslím, že nelze jednoznačně ztotožnit "všechny jiné mince" se šmitnami Vlašského dvora v Kutné Hoře, jak se domnívá K. Castelin¹⁴. V úvahu zde přichází především Tábor, kde archeologický průzkum odhalil stopy po středověké mincovní dílně¹⁵. Předpokládat však můžeme i další pololegální či ilegální mincovní dílny, jak nás o tom zpravuje další z letopisů: "A tak dělali ty flútky měděné po hradiech, po tvrzech, po městech, městečkách, po pivniciech, po zahradách i po vsech; a tak jsú jich mnoho nadělali, že jich měli všickni dosti."¹⁶ a proti nimž vystupuje zápis svatohavelského sněmu z 1. listopadu 1423: "Item aby tato země pro rozličnost mincí před chvílí vzniklých dále zahubena a zklamána nebyla, svolili jsme a mocí tohoto listu zápisného svolujeme… …aby… …groš a peníz jednostejný Horský rázu pražského dobrý stříbrný a za spravedlivý shledaný s řádnů přísadů díla nynějšího, i kterýž před časy za slavné paměti krále Václava i po jeho smrti spravedlivý a stříbrný dělán jest a obecně brán…… tak připraviti slibujem…"
"A jestližeby kdo bez řádné přípravy měděné groše aneb peníze mezi dobré vmísil beze lsti, takovému ty peníze mají přestříhány býti… …; pakli to z úmysla které peníze měděné nebo olověné neb které jiné, jež by v sobě žádné přísady neměly, vměšoval by mezi dobré… … nad takovými aby pomstěno bylo hodnů pomstů… …A jestliže by kdo kde jinde v kterémkolivěk místě mimo Horu od starodávna vysazenu groše neb peníze koval nebo dělal na škodu… … této země, proti takovému slibujeme… …se postaviti k jeho hrdlu i statku hledíce…"¹⁷. Zároveň je tímto sněmem pravděpodobně vymezena také doba činnosti dvou pražských dílen.
Potud dobové zprávy ukazující na ražbu pražských grošů "pod rázem královým" ve dvou pražských dílnách, v Kutné Hoře a v "jiných mincech", nejprve z drahého kovu získaného konfiskací oltářního náčiní, a později, kdy se stříbra nedostávalo i "z púhé mědi z kotluov a z svícnuov a z jiných nádob měděných". Nyní však stojíme před nelehkým úkolem: otázka zní: Které z pražských grošů se jménem WENCEZLAVS TERCIVS do tohoto období přiřadit?
Názory se různí. Několikrát se v odborné literatuře objevil názor, že do období po roce 1419 je třeba řadit pražské groše Václava IV. s vysokým, hrubým písmem a s písmenem N v podobě obráceného U ("tupé" N)¹⁸. Další hypotéza mluví o ražbě ze starých, původních, korozí poškozených razidel, až do jejich úplného opotřebování¹⁹. Naposledy se zabýval ražbou pražských grošů po roce 1419 S. Veselý v návaznosti na svoji chronologii grošů Václava IV.²⁰ Veselý tvrdí, že v úvahu pro ražbu po roce 1419 přicházejí pouze varianty III. 4 (s normálním N a obráceným S), III. 5 (s obráceným N i S), III. 6 (s obráceným N a normálním S)²¹ a III. 7 (s normálním N i S), dále měděné a mosazné groše těchto variant a konečně také stříbrné groše ražené razidly, které v žádném případě neryl oficiální řezač kolků.
Vezměme však na pomoc chronologii Václavových grošů - vyjděme pro jednoduchost z Veselého chronologie²², k níž se vztahují dále citované jakostní údaje. Byť je toto chronologické řazení spíše relativní, má přeci jeden absolutní záchytný bod. Je jím varianta Ves. III. 1, datovaná nálezem z Kamene²³ do doby těsně kolem roku 1400.
Dále lze zjednodušeně konstatovat, že předchozí varianty Ves. I. 1 - II. A 5 jsou varianty "s malým písmem", zatímco varianty následující - Ves. III. 2 - III. 7 jsou varianty "s velkým písmem". Publikované jakostní údaje u grošů "s malým písmem" se pohybují v rozpětí od 0,767 do 0,632. U variant "s velkým písmem" a s obrácenými písmeny N a S - tedy u var. Ves. III. 5 - z nálezu ze Lžína u Soběslavi²⁴ zjistil L. Nemeškal ryzost 0,520. Veselého²⁵ jakostní údaj u var. III. 5 je poněkud vyšší²⁶: 0,620, J. Hásková²⁷ zjistila u těchto grošů ryzost 0,637 a 0,593 a J. Sejbal zjistil u grošů z nálezu bítovčického²⁸ ryzosti v rozpětí 0,490 - 0,614. Uvedeme-li nyní známé ryzosti grošů var. Ves. III. 5 do korelace s mincovním nařízením z r. 1407, které předepisuje jakost 0,610, je zřejmé, že groše uvedené varianty mohly být raženy nejdříve k tomuto roku. Vzniklou mezeru mezi var. III. 1 a III. 5 vyplní varianty III. 2 - 3 (4) s ryzostmi 0,655 (Veselý) a 0,504 - 0,642 (Sejbal). Varianty Ves. III. 6 a III. 7, resp. III. 7a²⁹ jsou dnes velmi vzácné, z čehož lze usuzovat, že byly ražené v omezených emisích, což by odpovídalo zprávám o malé grošové produkci kutnohorské mincovny na sklonku vlády Václava IV.³⁰ S předchozími jakostními údaji koresponduje i nízká ryzost zřejmě poslední oficiální varianty (III. 7a)³¹: 0,540.
Zdá se, že jakostně i chronologicky nastíněná řada vyplňuje období druhé poloviny vlády krále Václava IV. Také počet variant (8) de facto odpovídá polovině vlády - letům 1400 - 1419, vyjdeme-li ze srovnání s počtem variant (10) z prvé poloviny Václavova panování (1378 - 1400). Nesmí nás při tom mást Veselého metodicky ne právě ideální členění variant, ani skutečnost, že se III. typ vyskytuje v nálezech v neporovnatelně větším množství v kontrastu s variantami z první poloviny vlády.
Neklidné období druhé poloviny druhého desetiletí 15. stol. dávalo především podnět k ukládání mincovních hotovostí do země a byla-li roku 1407 snížena ryzost pražských grošů, je pouze praktickým dopadem Kopernik-Gershamova zákona, že jakostnějších, byť jen o málo starších grošů rychle ubylo.
Vrátíme-li se nyní k naší otázce, soudím, že kontinuitu právě uvedené řady lze jen stěží narušit přesunutím grošů variant II. A 4 - III. 3 - tedy variant s "tupým" N na konec Václavovy vlády, nebo dokonce až za rok 1419. Hypotézu o groších s "tupým" N jako o posmrtných ražbách Václava IV. proto můžeme vyloučit, čímž se dostáváme k posledním variantám III. typu. Tato otázka je značně problematická. Z výše uvedeného rozboru je zřejmé, že lze jen stěží předpokládat vybíjení hojné varianty III. 5 na sklonku Václavovy vlády a po jeho smrti v letech 1420 - 1423. Navíc byla jistě oficiální razidla z doby krátce před rokem 1419 v čase skonu krále Václava v držení královských úředníků Vlašského dvora v Kutné Hoře. Bohaté Kutné Hory se však ještě roku 1419 zmocnil král Zikmund a držel ji déle jednoho roku až do dubna 1421. V tomto období jistě nebyla oficiální grošová razidla pregéřům strany podobojí k dispozici. Je však na místě uvažovat o jejich využití po dobytí města, kdy už lze dobře připustit také jejich poškození rzí. Navíc spadá okamžik, kdy se dostala zřejmě stará oficiální razidla do rukou strany podobojí do doby zpráv o groších "z půhé mědi", čímž by byla snadno vysvětlitelná existence měděných a mosazných grošů ze starších oficiálních razidel. Avšak čím byly raženy stříbrné groše "z kalichů a z monstrancí" "v ciziem rázu" od druhé poloviny roku 1420 až do konce dubna 1421, eventuelně i dál, ve dvou pražských dílnách?
Na tomto místě je, podle mého názoru, třeba uvést řadu atypických ražeb pražských grošů Václava IV. Částečně se o nich zmiňuje S. Veselý³². Mluví o stříbrných groších z razidel, která v žádném případě nevyráběl oficiální řezáč kolků, s korumpovanými opisy, naprosto odlišných od normálních grošů. Zároveň upozorňuje na jejich problematickou interpretaci jako jasných padělků. Zde bude nutné pokusit se separovat oficiální ražby, vzniklé patrně v oficiální (pražské?) mincovně, od zřejmých padělků. Za padělky přitom můžeme považovat groše s nedbalou kresbou lva i koruny a s korumpovanými opisy:

Zřejmý padělek pražského groše Václava IV. - neoficielní grošová ražba
 

Vedle nich však nalézáme řadu grošů se lvem i korunou sice nezvyklé kresby, avšak mimořádně kvalitního řemeslného provedení, doprovázeného unikátní uměleckou invencí. Tyto groše mají navíc alespoň částečnou stříbrnou příměs³³, která u padělků zpravidla chybí. Jejich jistým spojovacím znakem jsou lícní rozdělovací znaménka, která zásadně vybočují z monotónní řady rozdělovacích znamének na pražských groších Václava IV. Tato znaménka jsou nejčastěji tvořena dvojicí kroužků nad sebou na všech místech vnějšího lícního opisu, kromě jeho začátku, kde je obligátní křížek. U některých typů pak rozdělovací znaménka chybí.
Nabízí se tedy přidělení oněch zvláštních grošů s titulem Václava IV. do pražské mincovny v letech 1420 - 1423. Hypotézu lze podložit argumentem atypičnosti a ikonografické ušlechtilosti, argumentem méně početné emise, avšak existencí více razidel některých typů (což poukazuje na delší dobu ražby), i argumentem výskytu těchto grošů v nálezech, jejichž doba ukrytí je datována do let 1420 - 1460³⁴. Předpokládám proto, že ne-li všechny, pak alespoň většina typů pražských grošů se jménem Václava IV. prezentovaných v atypické řadě pochází ze dvou pražských dílen z let 1420 - 1423.

¹ podle Vavřince z Březové je zpráva o ražbě mincí v Praze vsunuta mezi líčení událostí druhé poloviny roku 1420, viz. Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 79, pod čarou
² Castelin, K.: ČDM, s. 168
³ Castelin, K.: ČDM, s. 158
⁴ tamtéž, s. 155
⁵ Staré letopisy české, Praha 1937, s. 37
⁶ Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 80
⁷ Staré letopisy české, Praha 1937, s. 37; Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 80; týž: ČDM, s. 162
⁸ Castelin, K.: ČDM, s. 169
⁹ Staří letopisové čeští, Praha 1829, s. 46, pod čarou; Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 80; týž: ČDM, s. 163
¹⁰ viz. Václav, Havel a Tábor, čili rozmlouvání o Čechách roku 1424, podle J. Macka, Boží bojovníci, s. 170.
¹¹ Castelin, K.: ČDM, s. 157
¹² tamtéž, s. 157
¹³ tamtéž, s. 157
¹⁴ tamtéž, s. 158
¹⁵ Švehla, J.: Za středověkým Hradištěm, Jihočeský sborník historický VI, 1933, s. 1
¹⁶ Staré letopisy české, Praha 1937, s. 37
¹⁷ Smolík, J.: Pražské groše a jejich díly, Praha 1894, s. 26
¹⁸ Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 81
¹⁹ Nohejlová - Prátová, Em.: Numismatické památky doby husitské, ČNM CXX/1951, s. 19, dokumentováno pražským grošem vybitým rzí poškozeným razidlem.
²⁰ Veselý, S.: K otázce ražby grošů Václava IV. po roce 1419, Num. listy XXI/1966, s. 157
²¹ Veselý ve výčtu těchto variant zaměnil var. III 4 a III. 6.
²² Veselý, S.: Nález v Jarošově nad Nežárkou (Příspěvek k chronologii grošů Václava IV.), Num. sb. 8 1963-64, s. 19 - 46
²³ Radoměrský, P.: Nález v Kamenu u Tábora, NČČsl. XIX. 1950, s. 185 - 187
²⁴ Nemeškal, L.: Nález ze Lžína u Soběslavi, Num. sb. II. 1955, s. 171 - 176
²⁵ Veselý, S.: Nález v Jarošově nad Nežárkou (Příspěvek k chronologii grošů Václava IV.), Num. sb. 8 1963-64, s. 42
²⁶ Výsledky jakostních analýz jsou silně závislé na použité analytické metodě, proto se mohou významně lišit. Neznáme bohužel u většiny publikovaných údajů použitou metodu a uvedené výsledky lze proto jen obtížně srovnávat.
²⁷ Hásková, J.: Příspěvek k chronologii pražských grošů Václava IV. z let 1378 - 1419, Num. sb. XIV. 1976, s. 21
²⁸ Sejbal, J.: Moravská mince doby husitské, Brno 1965, s. 224
²⁹ Pánek, I.: Poslední varianta pražských grošů Václava IV., Sběratelské zprávy ČNS pob. v Hradci Králové, 63/ 1990, s. 65 - 70
³⁰ Castelin, K.: Pražská mincovna v husitské revoluci, Num. listy VII./1952, s. 81
³¹ Pánek, I.: l. c., s. 70
³² Veselý, S.: K otázce ražby grošů Václava IV. po roce 1419, Num. listy XXI/1966, s. 157
³³ srovnej kap. Metrologie.
³⁴ Postřelmov 1966 - Num. sb. 11/1970, s. 184; Pavlínov 1956 - Num. sb. 9/1966, s. 235; Měčín 1946 - Hána a kol., rukopis; Slavoňov 1940, 1952 - Num. sb. 13/1974, s. 251; Držkrajov 1964 - Num. sb. 13/1974, s. 247. Tomuto tvrzení by mohl odporovat výskyt groše se lvem s jazykem v nálezu z Kamene (Radoměrský, P.: Nález v Kamenu u Tábora, NČČsl. XIX. 1950, s. 186), datovaný uložením k roku 1400. Avšak vzhledem k tomu, že autor popisu neuvedl odlišná rozdělovací znaménka, předpokládám, že mohlo jít o standardní groš Ves. III. 1, kde má občas lev jakoby "předkus", jenž mohl být přečten jako jazyk.