V duchu svých národohospodářských snah inicioval císař Karel IV. necelý měsíc před smrtí vydání společného mincovního řádu pod svojí pečetí a pečetí českého a nyní již i římskoněmeckého krále Václava. Mincovní edikt ze dne 2. listopadu 1378 se snažil o zlepšení jakosti vydávaných pražských grošů i o obnovení pořádku ve vydávání drobné mince. Neuspokojivého stavu českého mincovnictví a zvláště pak takřka chaosu v tehdejší drobné minci si byl Karel zřejmě dobře vědom a vydáním společného mincovního nařízení s králem Václavem chtěl svého nástupce zavázat ke zlepšení české měny.

 

Mincovní řád Karla IV. a Václava IV. z 2. listopadu 1378

 

Mincovní řád v českém překladu zní¹:

"(My) Karel IV., z Boží milosti římský císař a český král, a Václav z Boží milosti římský a český král, toto důrazně všem ve známost uvádíme. Mezi ne sčíslnými těžkými starostmi, jimiž ustavičně a úsilovně jsme zaměstnáni k zajištění blaha svých poddaných, jako obzvláštní péče vyžadující se objevuje, aby byl za pomoci boží zaveden peněžní řád našeho českého království a zajištěn tak prospěch a štěstí celého státu.
Chtějíce tedy zajisté, pokud Nejvyšší ráčí nám to dovolit, odstraniti škodlivé ztráty v našem království, jimiž pro lehkost běžné mince pražských denárů, jak v haléřích tak v groších, až do dnešního dne všechen náš lid trpěl, a nad to se vskutku starati, jdouce po stopách slavného kdysi Jana, blahé paměti českého krále, otce a děda našeho předrahého: dobře jsme uvážili, ne chybně ani ukvapeně, ale když jsme mnohokráte v radu vešli a se poradili s řečeného našeho království českého knížaty, pány a rytíři, našimi věrnými poddanými o založení, rozvržení a střežení mincovního řádu, z pevného přesvědčení takto kážeme a stanovíme a tímto rozhodnutím, které má platit pro nás, dědice a nástupce naše, české krále, bez odvolání a ustavičně takto nařizujeme:
Od nynějška mincmistr království českého, který jest a pro věčné časy bude, je pro příště zavázán udržovati bez jakékoli změny dále popsaný řád, způsob a pořádek při ražbě grošů a haléřů, aby totiž na 100 hřiven čistého stříbra bylo přidáváno 12 hřiven mědi a nic více a aby z takto sazeného stříbra byly raženy pražské groše té jakosti, zrna a stříže, aby tedy 70 grošů vahou a jakostí dávalo jednu hřivnu zákonitého stříbra. Podobně také haléře buďtež raženy z takového stříbra, aby 12 haléřů tvořilo cenou a jakostí jeden groš. A mincíři nynější i všichni pro věčné časy budoucí ať narazí těchto haléřů víc, aby pak nebylo nutno z tohoto množství za jeden groš platit více haléřů než 12 a aby tento groš nebyl oceňován jakýmkoli způsobem výše, než haléře.
Nadto stanovíme, aby prubíři stříbra, v běžné mluvě zvaní frsuchři, k ražbě jak pro groše tak pro haléře byli dva. Oni mají a musí hledět a stále se starat, aby groše i haléře byly raženy dobré a podle zákona a aby nebyl přimícháván přídavek ve větším množství než jak shora řečeno. Z těchto pak prubířů jeden, totiž první a hlavní, budiž námi, dědici a nástupci našimi králi českými jmenován a ustanoven k úřadu prubířskému, jak se bude líbiti královské vůli. Druhý pak budiž k témuž prubířskému úřadu podobně vysílán, a kdykoliv to bude vhodné, zase sesazen od pánů řečeného království, především od těch, kteří v jednotlivých čtvrtích roku předsedají krajskému soudu, cúdě, nebo prostou jejich většinou.
Tento druhý prubíř jako odměnu za své práce bude také od nás a po nás od kteréhokoliv krále českého právě vládnoucího dostávati od urburéře z královských peněz každého týdne 1 hřivnu grošů, totiž 56 grošů, jak dlouho bude řádně spravovati svůj úřad.
Tito oba prubíři budou každý za sebe přísahati, jak jest zvykem, že budou v úřadě jim svěřeném vždy věrni nám i nástupcům našim, českým králům, království a české koruně a také pánům království pro téhož království obecný prospěch, a že úřadu zkoušení stříbra v groších a haléřích chtějí státi v čele: nechť je jim dáno za povinnost a úkol, aby groše a haléře podle spravedlnosti a zákona byly raženy a aby z mincovny nevycházely ani nebyly rozšiřovány v ní, leč když je titíž prubíři úplně přezkouší, schválí a zákonnými shledají podle váhy, čistoty obsahu i zrna a patřičné hodnoty jak je předepsáno.
Stane-li se však, že groše nebo haléře nebudou snad přes naše ustanovení raženy podle tohoto předpisu neb spravedlivé váhy a pro nedbalost nebo vinou uvedených prubířů přijdou do oběhu, kdykoliv pro toto titíž prubíři budou obžalováni, ať jsou pohnáni osobně k zodpovědnosti před námi a nástupci našimi českými králi a před pány, jak oni právě v jednotlivých čtvrtletích předsedají krajským soudům, cúdám. Jestliže pak budou usvědčeni obsahem nebo zrnem, že něco takového nařídili nebo provedli s jakostí nebo vahou grošů nebo haléřů, jako falšovatelé mince buďtež trestáni zaslouženým trestem smrti. A aby bylo možno snadněji a bezpečněji rozeznat takové falešné stříbrné groše a haléře, nařizujeme a chceme, aby pro vždycky bylo zachováno: nechť každý z pánů, kteří obyčejně předsedají soudu cúdě, uschová u sebe jednu ukázku zrna  nebo jakosti, aby mohl v takovém případě vždy včas a podle skutečnosti usvědčiti a zaslouženým trestem potrestati vinu nebo nedbalost uvedených prubířů a také falšování kohokoli jiného.
A abychom ani my, dědicové a nástupci naši čeští králové v budoucnu nijak neměnili toto nařízení, rozhodnutí a ustanovení, jak bylo nahoře vyjádřeno a které za sebe, dědice a nástupce naše, české krále v dobré víře slibujeme na věčné časy zachovávati aby však tím spíše oni neodvolatelně je ustavičně zachovávali, zařídili jsme, aby tento spis byl rozmnožen a pánům českého království rozdán k úschově, opatřený nadto na jasné svědectví všeho řečeného s plným našim vědomím pečetěmi našich majestátů.
Dáno v Praze l. P. 1378 dne 2. listopadu, naší vlády, Karla císaře nahoře řečeného v roce třicátém třetím, císařské vlády pak třicátém čtvrtém, naší pak krále Václava napřed řečeného českého šestnáctém, římského pak třetím."

 

V této době byl patrně zaveden úřad dvou probéřů - královského a stavovského. Mincovní řád dál udává předpis pro ražbu mincí. Ze sazené hřivny (253,14 g legovaného stříbra) mělo být raženo 70 grošů, tzn. že každý groš měl vážit 3,620 g a haléř 0,301 g. Ryzost kovu byla stanovena v poměru 100/12, což představuje jakost 0,893. Přepočteme-li nyní hmotnostní a jakostní údaje na zrno, zjistíme, že groš měl obsahovat 3,230 g ryzího stříbra, haléř 0,269 g a tedy 12 haléřů (1 groš v haléřích) 3,226 g.
V kontrastu s těmito údaji jsou zjištění o jakostních a hmotnostních parametrech pražských grošů ze sklonku Karlovy a počátku Václavovy vlády. Marně hledáme mezi těmito ražbami minci, která by nařízení společného mincovního řádu odpovídala. Domníváme se proto, že zřejmě uvedený edikt nevešel nikdy v platnost. To by potvrzovala i logická úvaha, že totiž v době začínající celoevropské hospodářské krize, kdy se navíc začala zřetelně projevovat stagnace důlní produkce evropských stříbrných nalezišť nedostatkem drahého kovu, byl jen stěží proveditelný návrat k výrobním parametrům grošů z počátku padesátých let 14. století. Podobný krok by vyvolal masový odliv oběživa za hranice státu, kde by došlo k jejich přemincování na horší drobnou minci, přesně v duchu Kopernik - Gershamova zákona.
Za Václava IV. fungovala zřejmě královská mincovna v Kutné Hoře na podobném principu jako za Karla IV. Výroba byla rozdělena do 17 šmiten. Na provoz mincovny dohlížel královský úředník - mincmistr. Od r. 1377 byl v Kutné Hoře mincmistrem Martin Rotlev². Úřad držel zřejmě do roku 1382, když se o rok dříve těžce provinil tím, že tasil při soudním jednání v Kolíně zbraň, zavinil si tím patrně ztrátu úřadu³. Rotlevovým nástupcem byl Kunrát Kaplíř ze Sulevic⁴. Do doby Kaplířova mincmistrování - k roku 1385 spadá zmínka o dalším mincmistru Albertu Reinlinovi, aniž známe k jeho osobě něco bližšího⁵. Po Kunrátu Kaplířovi anebo až po Petrovi z Písku držel mincmistrovský úřad Hanuš Kaplíř ze Sulevic, bratr předešlého mincmistra⁶. V letech 1391 - 1399 byl v držení úřadu kutnohorského mincmistra Petr z Písku⁷. Roku 1400 je doložen v mincmistrovském úřadě Fridouš Kunel⁸. Roku 1402 bránil Kutnou Horu proti Zikmundovi Václavův mincmistr Konrád z Vechty⁹. Ten byl Zikmundem, zřejmě ještě před dobytím města, sesazen a na jeho místo jmenován rozhodnutím českých pánů, jistě s vědomím krále Zikmunda, Oldřich z Hradce¹⁰. Po návratu krále Václava z vídeňského zajetí v listopadu r. 1403 byl jmenován královským mincmistrem v Kutné Hoře opět Konrád z Vechty. Ten postoupil roku 1405 úřad Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, po popravě Zikmunda Hulera se stal královským podkomořím a posléze biskupem olomouckým, až si nakonec koupil u římské kurie pražské arcibiskupství¹¹. Od počátku roku 1405 držel úřad mincmistra v Kutné Hoře Petr ze Svojšína a na Orlíku, a to po dobu čtrnácti let až do roku 1419, kdy byl králem Zikmundem jako přední zastánce kalicha sesazen¹².

 

Pražský groš Václava IV. - nejstarší typ

 

Nejstarší groše krále Václava IV. navazovaly zřejmě bez zlepšení na poslední groše Karla IV., avšak velmi záhy byla jejich jakost snížena. Hmotnost pražských grošů posledních emisí Karla IV. se pohybuje v rozmezí 2,820 - 2,976 g a jakost 0,764 - 0,795¹³. U první emise grošů Václava IV. (náš typ I.) byla zjištěna hmotnost 2,950 a jakost 0,767¹⁴. U další emise (náš typ II.) hovoří publikované metrologické údaje takto: hmotnost 2,701 - 2,740, jakost 0,723 - 0,739¹⁵.
Zpočátku Václavovy vlády je zvlášť komplikovaná situace v drobné minci, přetrvávající už od druhé poloviny vlády Karla IV. Někdy v druhé polovině Karlovy vlády bylo totiž upuštěno od vydávání původních haléřů - parvů v hodnotě ¹/₁₂ groše s obrazem českého lva a sv. Václava anebo s obrazem české koruny a sv. Václava. Na tyto, posledně jmenované, navázalo vydávání bezopisových haléřů s obrazem koruny a lva, k nimž současně, nebo s krátkým odstupem, přibyly jednostranné tzv. duté haléře s obrazem sv. Václava a českého lva¹⁶. Nelze s jistotou říci, zda ražba těchto anonymních mincí pokračovala i na počátku vlády Václava IV. anebo, zda dokonce některé z uvedených ražeb, přikládaných zatím, pro nedostatek hmotných i písemných svědectví, Karlu IV., nebyly vydávány až za Václava IV.

 

Haléř Václava IV. s hlavou en face z let 1383 - 1384

 

První českou drobnou mincí přidělovanou Václavovi IV. je proto až dvoustranný haléř s korunovanou hlavou en face a opisem REX B - OEMIE v líci a s českým lvem v rubu. Zachovala se nám o něm zpráva z roku 1383 v listě krále Václava pro Hradec (Králové) nad Labem, daném na Karlštejně 20. dubna, zpráva o "novum halensem monetam cudi mandavimus, sub signo et caractere capitis coronati, guorum pro grosso Pragensi XII numero recipi debeant finaliter adque dari", tedy nových haléřích, které kázal razit, s obrazem korunované hlavy a které mají být brány po dvanácti na pražský groš¹⁷. Tyto poslední parvi byly raženy o průměrné hmotnosti 0,437 g a ryzosti 0,364 zřejmě pouhý rok, neboť už z následujícího roku nás dobové prameny informují o zcela novém systému dvojí drobné mince.
Rok 1384 je jedním z klíčových mezníků v mincovní historii období vlády Václava IV.. Toho roku došlo k významné mincovní reformě, která nařídila stažení veškeré až dosud vydávané drobné mince a místo ní uvedla do oběhu nové druhy drobné mince. Na starý parvus, jehož hodnota během osmi desetiletí neoficielně klesla z ¹/₁₂ na ¹/₁₄ groše, navázal haléř (halenses), nyní v oficiální hodnotě ¹/₁₄ groše, nesoucí jen na jedné straně obraz královské koruny, o průměrné hmotnosti 0,265 g a ryzosti 0,456¹⁸. Zcela novým nominálem se stal na základě této reformy peníz (nummus), v hodnotě ¹/₇ groše, s obrazem českého lva, rovněž pouze po jedné straně, o průměrné hmotnosti 0,420 g a jakosti 0,456¹⁹. O nové soustavě dílčích jednotek pražského groše nás informuje dopis daný na Křivoklátě 27. listopadu 1384:

 

"… ut proper rei publicae commodum et profectum atque regalis incrementum honoris, universa per civitates vestras parva antique deleta, novi dumtaxat majoris et minoris monetae denarii nigri quadrate figure per fora singula cursum habeant, omnisque aliena moneta sub poena certa transgressoribus per vos auctoritate et nomine regio effectualiter infligenda penitus exstirpetur. Siquidem primum magister civium civitatum vestrarum omnes antiquae albae monetae denarios, puta Rotlebi pariter Kapleri per coemptionem congregans, Pragam in IVor temporibus proxime affuturis cum eisdem ad cambium veniat, pro marca antiquorum Rotlebi triginta grossos et antiquorum Kapleri triginta sex grossos parata in pecunia recepturus."²⁰

 

Haléř s korunkou a peníz se lvem Václava IV. (tzv. černé mince se čtyřrázem)

 

Nové drobné mince jsou zde popisované jako "novi … majoris et minoris monetae denarii nigri quadrate figure" - tedy "nové … velké a malé denárové černé mince čtyřhranného tvaru". Čtyřhranný tvar a označení černé souvisí se zavedením nové výrobní technologie. Mincovní reforma se nechala inspirovat zdomácnělými cizími mincemi, zejména rakouskými a bavorskými feniky, a to jak při volbě nominálu, tak při volbě nové, úspornější výrobní technologie. Volba nominálu měla za úkol vytlačit z domácího peněžního oběhu ražby rakouských a bavorských vévodů, které zde substituovaly větší, v Čechách dosud neraženou peněžní jednotku - ¹/₆ - ¹/₇ groše. Nová výrobní technologie spočívala ve vystřihování čtverečků ze stříbrného plechu a jejich roztepání do přibližně kruhového tvaru čtyřmi údery kladivem. Tím vznikl tzv. čtyřráz. Skutečnost, že se již vystřižené čtverečky neostřihovaly do kulata, měla za následek de facto eliminaci ostřižků a tím i kýženou úsporu kovu. Další úspora souvisela s vypuštěním procesu bělení - vyváření připravených střížků v roztoku vinného kamene a kuchyňské soli - před ražbou. Tímto procesem se z povrchu budoucích mincí dříve odleptávala měď, čímž bylo docíleno stříbrné barvy jinak načervenalé slitiny s vysokým obsahem mědi. Souvislost s úbytkem kovu - hmotnosti - je přitom nasnadě. Pro tmavý vzhled nečištěného povrchu se zbytky okují byly proto tyto nové mince nazývány černé.
Z uvedeného listu se zároveň dozvídáme o dvou druzích staré drobné mince - bílých parvech Rotlevových a Kaplířových i o podmínkách jejich výkupu během stahování z oběhu. Ony dva druhy drobné mince uměli, zdá se, současníci snadno rozeznat. Dnes však neznáme odpověď na otázku, které z haléřů byly Rotlevovy a které Kaplířovy. Zřejmě jde o haléře s korunovanou hlavou en face, které známe ve dvou variantách, nemáme ale k dispozici dostatek jakostních zkoušek, které by potvrdily mezi jednotlivými variantami kvalitativní rozdíl²¹.

 

 

Dvě varianty haléře Václava IV. s hlavou en face, Cast. ČDM č. 31 a 33.

 

O úpravě grošové mince se v listě zmínka nedochovala. Víme ale z vývoje poměru cen vysoce stabilního dukátu a pražského groše, že v roce 1384 vzrostla hodnota dukátu z 18 na 18 ³/₄ groše a o dva roky později, při zahájení ražby rýnských zlatých již je řeč o 20 groších na dukát²². Lze se proto domnívat, že i jakost pražského groše byla při této úpravě mince, byť nepatrně, korigována. Tomu by nasvědčovaly také publikované jakostní údaje grošů našeho IV. - V. typu, které se pohybují v rozmezí 0,643 - 0,690, při hmotnostech 2,700 - 3,003 g²³.
Nové černé peníze se lvem a čtyřrázem byly vydávané v průběhu Václavovy vlády i ještě dlouho po jejím skončení - v období husitské revoluce -  v několika variantách. Zprvu s jemně rytým obrazem lva, později s hrubším. O sestavení řady sedminek pražského groše Václava IV. jsem se pokusil na základě studia analogií obrazů lva na denárech a dukátech a pražských groších²⁴, vycházeje tehdy z Veselého chronologie pražských grošů²⁵. Přehled základních typů a variant těchto peněz ukazuje následující vyobrazení:

 

Přehled základních typů a variant peněz se lvem a čtyřrázem Václava IV.

 

Z roku 1407 se nám dochovala krátká zpráva o nové úpravě mince:

"Na mincí dělání. Krále Václavuov list německý na túž minci, kterýž pokládá, že ke stu hřivnám stříbra holého šedesát čtyři hřiven mědi přísady dáno býti má, a k dobrým penězóm anebo haléřóm ke stu hřivnám stříbra dobrého a holého půl druhého sta mědi přísady dáti (se má). Jehož datum anno domini 1407."²⁶

Prakticky to znamená, že bylo roku 1407 předepsáno razit groše ze slitiny stříbra o ryzosti 0,610 a drobnou minci ze stříbra o ryzosti 0,400. Nevíme přitom, zda šlo o potvrzení staršího stavu, nebo o nový předpis, který snížil jakost grošů i drobných mincí. Dobové údaje o ceně dukátu nás totiž zpravují o průběžném snižování stříbrného obsahu pražského groše, neboť během osmdesátých a devadesátých let stoupla cena dukátu z 18 na 20 grošů. S úbytkem stříbra v pražských groších souvisel rovněž začátek jejich kontramarkování, kladený už na počátek devadesátých let 14. století (viz dále). Po roce 1407 se cena dukátu dostala až na 23 grošů, kde setrvala do doby husitských nepokojů²⁷. Zároveň si obchodní smlouvy počínaje rokem 1408 z různých částí země zajišťují platbu "dobrými" groši, zatímco dříve se uváděl jen počet grošů (hřiven grošů)²⁸. Lze se proto domnívat, že skutečně došlo roku 1407 k výraznému snížení stříbrného obsahu pražského groše. Tato skutečnost sama o sobě je klíčovým chronologickým ukazatelem pro možnost absolutního datování mladších typů pražských grošů i drobných mincí Václava IV.

 

Pražský groš Václava IV. - mladší typ (po roce 1407)

 

Zajímavá je otázka drobné mince. Přestože byl snížen obsah stříbra jak v groši, tak i v drobné minci, a navzdory tomu, že se německá města začala bránit nekvalitním grošům kontramarkováním, byl v obchodních centrech citelný nedostatek hrubé mince. To vyplývá z obchodních a dlužních smluv, kde se nyní stále častěji vymiňuje možnost plateb "in latis grossis vel in hallensibus vel per septem nummos"²⁹, tedy v groších, eventuelně haléřích, či penězích. Z podobných zpráv lze usuzovat, že drobné mince byl dostatek, zatímco hrubé bylo málo. S touto dedukcí je v příkrém rozporu především výpověď nálezů mincí. Domácí, české depoty, datované dobou uložení do doby vlády Václava IV. zpravidla drobnou minci vůbec neobsahují, nebo jen jako nepatrnou příměs³⁰. Jak tuto nesrovnalost vysvětlit? Myslím, že vysvětlení bude dlužno hledat v logické úvaze: Drobná mince byla zvíce platidlem chudiny a chudina neměla nikdy takovou peněžní hotovost, aby ji v případě nebezpečí svěřila v nějaké nádobce zemi. Naproti tomu, měl-li kdo větší peněžní obnos, pak se jej zřejmě snažil vlastnit v groších a potřeboval-li hotovost ukrýt, logicky volil ukrytí hodnotnějších grošů a případné obětování, nebo ponechání si k denní potřebě, drobné mince. Proto jsou, podle mého názoru, dnes drobné mince 14. a počátku 15. století výskytem vzácnější než pražské groše.

 

 

Pražský groš Václava IV. - varianta "s trny a kroužkem za hřívou" (groš 1:1, detail zvětš. cca 3x)

 

K významným otázkám českého mincovnictví 14. století patří problematika tzv. rubních značek na pražských groších³¹. Ve svých předchozích pracích, zaměřených na tuto problematiku³², jsem věnoval u grošů Václava IV. pozornost pouze značce kroužek na konci nejspodnější řady měsíčků hřívy lva H 3d (typ VI. a - viz katalog typů a variant), pro její podobnost ostatním tzv. rubním značkám pražských grošů 14. století i možnost shodné interpretace jejího významu. Navzdory některým, od té doby publikovaným názorům, jsem stále přesvědčen o jejich významu, coby signatur mincí ražených pod dohledem cizích odborníků v kutnohorské mincovně, nikoliv o "merkách" (kamenických značkách)³³, nebo značkách mincoven³⁴. V konkrétním případě jediné rubní značky tohoto typu na groších Václava IV. (H 3d) jsem vyslovil hypotézu o její možné souvislosti s mincmistrem Albertem Reinlinem³⁵.

 

 

Pražský groš Václava IV. - varianta s tečkou mezi posledním malým měsíčkem na krku a ocasem (groš 1:1, detail zvětš.cca 3x)

 

Vedle ní však nalézáme na některých starších pražských groších Václava IV. (cca z první poloviny vlády typy IV. a V. - viz katalog typů a variant) i řadu dalších, drobných značek - teček kolem dvojitého ocasu českého heraldického lva. Malé tečky, průměru sotva 0,5 mm se objevují mezi uchem a ocasem, nad koncem ocasu nejblíže k hlavě, mezi konci ocasu, mezi posledním malým měsíčkem na krku a ocasem, mezi konci ocasu shora i zdola a konečně také za ocasem. O významu těchto značek se, pro nedostatek materiálu a jeho jakostních zkoušek, nemohu v tomto okamžiku vyjádřit. Nabízí se však několik hypotéz, z nichž přichází v úvahu především označení jakosti mincí. Inkriminované groše pocházejí pravděpodobně z osmdesátých a devadesátých let 14. století, kdy se výrobní parametry grošů zhoršovaly postupně, jak jsme uvedli v souvislosti s vývojem ceny dukátu už před mincovním nařízením z roku 1407. Konečné slovo proto budou v této otázce mít až jakostní zkoušky dostatečného počtu mincí a jejich statistické vyhodnocení.

 

Tlustý pražský groš Václava IV. o hmotnosti ~ 75 g.

 

Zvláštní kapitolu Václavova mincovnictví tvoří ražba tlustých pražských grošů. Tlusté groše známe z listinných zpráv poprvé za Jana Lucemburského, dochovaný hmotný materiál začíná tlustým grošem Karla IV.³⁶ a jejich ražba pokračovala až do doby Vladislava Jagellonského. Jedná se o groše ražené z týchž párů razidel, které se používaly k ražbě běžných grošů, avšak střížek těchto mincí má mnohanásobně větší tloušťku. Nepravidelné hmotnostní rozptyly nepřipouštějí úvahu o tom, že by snad měly tlusté groše funkci násobků běžných grošů a stávaly se tak součástí směny. Charakter těchto ražeb je, jak dokazuje vzácnost dochovaných kusů (podobně jako charakter českých zlatých dukátů), především reprezentační. Tlusté pražské groše byly raženy jen výjimečně a sloužily patrně jako upomínkové předměty - dary, snad bychom mohli říci "předchůdci medaile", které měly vystavovat na odiv bohatství českých stříbrných dolů i jedinečnost pražského groše.
Tlusté pražské groše jsou zpravidla bezchybně a pečlivě vyražené. Proto na nich můžeme často pozorovat detaily kresby, které na standardních groších, byť z identického páru razidel, nejsou zřetelné, aniž je standardní groš postižen v inkriminovaných partiích nedoražením. Zároveň z tlustých grošů vidíme, jak "hluboce" rytá byla razidla. Tlusté groše byly zřejmě raženy za tepla, tzn., že na rozdíl od postupu při ražbě běžného groše, byl střížek tlustého groše před ražbou zahříván, aby se vytvořily příznivé fyzikálně-metalurgické podmínky pro vznik dokonalé ražby. Kov pak snadno vlivem současného působení teploty a tlaku přešel do plastického stavu a vyplnil bezezbytku dutiny ražební matrice.
V souvislosti s mincovní reformou z roku 1407 a předchozím vývojem jakosti grošů jsme se zmínili o kontramarkování pražských grošů. Kontramarky jsou malé značky, zpravidla zpodobňující městský nebo zemský znak, vybíjené v podobě punců na ty pražské groše, které obstály při zkouškách jakosti na prubířském kameni a měly tedy vyhovující stříbrný obsah. Vybitím kontramarky udělovali de facto jejich zhotovitelé - zpravidla mincovny, nebo cambia (směnárny) říšských měst, výjimečně říšských feudálních pánů - platnost takovému groši na svém území. Byly to značky, které měly za úkol eliminovat z říšských trhů jakostně zhoršené pražské groše.

 

 

Pražský groš Václava IV. s kontramarkou hornofalckého města Amberk (č. 4)
(groš 1:1, detail kontramarky zvětš. cca 2x)

 

S kontramarkováním pražských grošů se poprvé setkáváme roku 1391 v Kostnici, r. 1393 v Halberstadtu, Göttinkách a snad i v Eimbecku³⁷. Zenitu však dosáhlo kontramarkování v době, kdy se plně rozhořela bouře husitských válek - ve dvacátých letech 15. století. Pokračování v ražbě pražských grošů po smrti krále Václava, ražba dokonce měděných pražských grošů během roku 1421 v husitských dílnách i v důsledku zmatků válečné doby špatně fungující represivní složky státní moci, dávající tak příležitost ke vzniku pokoutních mincovních dílen, to jsou zřejmé a hlavní důvody pro užití kontramarek na ochranu hlavního říšského oběživa - českého groše. Dnes známe na 200 kontramarek mnoha obchodních středisek z různých oblastí římskoněmecké říše.

 

 

Pražský groš Václava IV. s kontramarkou moravského města Brna (č. 240)
(groš 1:1, detail kontramarky zvětš. cca 2x)

 

V českém oběhu se německým kontramarkám nedostalo takového respektu jako mimo naše území, a to i navzdory tomu, že z pozdější doby (třicátá léta 15. století) známe kontramarky domácích měst - Jihlavy, Brna. Jejich význam byl spíše politicko - demonstrační než mincovně - policejní. Kontramarkováním usiloval německý patriciát těchto měst o vyjádření zřejmého distance od husitské revoluce i s ní spojených, méně kvalitních grošových mincí.

 

Starší a mladší typ českých dukátů Václava IV.

Zvláštní kapitolu českého mincovnictví tvoří během posledních tří čtvrtin 14. století vždy ražba zlatých mincí. Česká dukátová produkce nebyla nikdy významná a charakter českých zlatých mincí byl především reprezentační. Za Václava IV. ražba českého zlata na celé další století ustala. Z počátku jeho vlády však známe několik typů dnes vzácných českých dukátů³⁸. Ražba zlatých pravděpodobně probíhala v přímé režii panovníka ve speciální pražské mincovně. Český dukát byl stavěn naroveň uherskému a patřil tak k nejhodnotnějším zlatým ražbám své doby. S uherským dukátem se shodoval také metrologickými parametry - průměrnou hmotností 3,50 g a ryzostí dukátového zlata. Ve zlatých dukátech odcházely platby především do Vatikánu, neboť za Václava IV. se rozmohlo placení tzv. papežského desátku ze všech duchovenských důchodů. České zlaté se proto často objevují v účetních záznamech papežské komory.
Epizoda českého mincovnictví Václava IV. patří v českých mincovních dějinách k nejdelším i nejsložitějším. Velké množství nezpracovaného nálezového materiálu a navýsost chudé archivní prameny tuto skutečnost jen umocňují. Zároveň jde o období zlomové, kdy došlo v Čechách k zavedení fenikové měny v podobě dvojího druhu drobné černé mince, vyráběné novou technologií, která pak provázela celé další období husitských válek. Hrubá grošová mince z doby vlády Václava IV. se zařadila k nejdůležitějším říšským oběživům. V pražských groších byly sanovány náklady říšských knížat spojené se sesazením krále Václava v roce 1400 z římského trůnu, pražskými groši byly financovány křižácké výpravy proti kacířským Čechům. Ražbu pražských grošů, která zřejmě v roce 1423 ustala, obnovil až v roce 1469 Jiří z Poděbrad (1458 - 1471)³⁹, to už je ale jiná kapitola.

 

---

¹ překlad B. Svobody, in: Nohejlová-Prátová, Em.: Neznámé drobné mince Karla IV., Num. sb. I./1953, s. 66
² Leminger, Em.: Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912, s. 287
³ Castelin, K.: ČDM, s. 108
⁴ Leminger, Em.: op. cit., s. 287
⁵ Castelin, K.: ČDM, s. 119
⁶ tamtéž
⁷ Leminger, Em.: op. cit., s. 288
⁸ tamtéž
⁹ Castelin, K.: ČDM, s. 123
¹⁰ tamtéž
¹¹ Castelin, K.: ČDM, s. 124
¹² Castelin, K.: ČDM, s. 140
¹³ Pinta, V.: K jakosti pražských grošů Karla IV., přednáška ze září 1972, vydala ČNS, pob. Teplice, s. 2; týž: Pražské groše Karla IV. (1346 - 1378), ČNS, pob. Chomutov 1999, s. 9
¹⁴ Veselý, S.: Nález v Jarošově nad Nežárkou (Příspěvek k chronologii grošů Václava IV.), Num. sb. 8 1963-64, s. 32
¹⁵ Veselý, S.: Nález v Jarošově…, s. 33, Sejbal, J.: Moravská mince doby husitské, Brno 1965, s. 119
¹⁶ Někdy jsou sem kladeny také duté haléře s korunou a s portrétem korunované hlavy en face, jejich český původ však nebyl prozatím uspokojivě prokázán.
¹⁷ Smolík J.: Pražské groše a jejich díly, Praha 1894, reedice ČNS Praha 1971, s. 27
¹⁸ Castelin, K.: ČDM, s. 130
¹⁹ Nohejlová-Prátová, Em.: Moravská mincovna markraběte Jošta, NČČsl IX/1933, s. 66.
²⁰ Castelin, K.: ČDM, s. 126
²¹ Em. Nohejlová-Prátová (Moravská mincovna markraběte Jošta, NČČsl IX/1933, s. 65) vyslovila domněnku, že by mohl v úvahu přicházet také dvoustranný fenik hlava z profilu / koruna, s opisy BOEMI - E . REX a WENCEZLAVS . - QVARTS (Castelin, ČDM. č. 28). Podle mého názoru však jde o mince říšské provenience, které ani fabrikou, ani opisem a metrologií neodpovídají českým ražbám.

Naproti tomu by se sem dobře hodily anonymní haléře koruna / lev, dosud přisuzované druhé polovině vlády Karla IV. (viz. výše). Především jejich ikonografie je velmi příbuzná ikonografii prvních drobných i grošových ražeb Václava IV. (vysoká koruna i lev některých variant vytváří obrazovou paralelu k haléři hlava en face / lev a ke grošům I. typu). O metrologické parametry se v tomto případě opřít nemůžeme, neboť ryzost haléřů koruna / lev není známa.
²² Castelin, K.: ČDM, s. 117
²³ Veselý, S.: Nález v Jarošově…, s. 34, Sejbal, J.: Moravská mince doby husitské, nál. Mikulov, s. 38
²⁴ Hána, J.: Obrazové analogie na mincích - příspěvek k typologii českých peněz se lvem a čtyřrázem, in. Pavel Radoměrský - sborník příspěvků k jeho 75. narozeninám, ČNS Praha, s. 40 - 61
²⁵ Veselý, S.: Nález v Jarošově nad Nežárkou, Num. Sb. 8 1963 - 64, s. 19 - 46
²⁶ Castelin, K.: ČDM, s. 142
²⁷ Castelin, ČDM, s. 143
²⁸ tamtéž, s. 143
²⁹ tamtéž, s. 144
³⁰ Situace moravských nálezů je v tomto ohledu odlišná. Rozborem moravských nálezů se však na tomto místě nebudeme zabývat.
³¹ k tomu viz. Hána, J.: Rubní značky pražských grošů, Domažlice 1998
³² Hána, J.: Rubní značky pražských grošů, zajímavá varianta pražského groše Václava IV., Num. listy LIV./1999, s. 1 - 8; Hána, J.: Rubní značky pražských grošů, Domažlice 1998
³³ Vorel, P.: Od pražského groše ke koruně české 1300 - 2000, Praha 2000, s. 57
³⁴ Pinta, V.: Ražby přísečnické mincovny?, Num. listy LIV./1999, s. 56 - 57; Hána, J.: K otázce rubních značek pražských grošů a přísečnické mincovny (Poznámky k diskusnímu příspěvku V. Pinty: Ražby přísečnické mincovny?), Num. listy LIV./1999, s. 166 - 168
³⁵ Hána, J.: Rubní značky... 1998, s. 27
³⁶ Nohejlová-Prátová, Em.: K otázce pražských tlustých grošů (1300 - 1547), Num. listy XXVIII./1973, s. 1 - 10
³⁷ Nohejlová-Prátová, Em.: Numismatické památky doby husitské, ČNM  CXX/1951, s.21
³⁸ Castelin, K.: O českých dukátech 14. století, NČČsl. XIX./1950, s. 55 - 73
³⁹ Známe sice asi 4 vzácné exempláře pražského groše krále Ladislava Pohrobka (1453 - 1457), jejich ražba však byla zřejmě pouze výjimečná.